Expedície - stretnutia expedičných turistov

jvyšší horu světa K2 s přechodem přes sedlo Gondokhoro do údolí Hushe, dohromady tyto dvě trasy dávají kompletní přechod celého centrálního Karakoramu – zřejmě nejdivočejšího 

pohoří světa, v přednášce se objeví i obrázky nejvyšší horské stěny světa - rupalské stěny Nanga Parbatu, neznámé oblasti Deosai plains poblíž demarkační čáry s Indií a také vyprávění o životě lidí v horských vesnicích a ve městech Lahaur, Islamabád, Rawalpindí a Peshawar. Poslední z nich leží poblíž afghánských hranic, my jsme ho navštívili těsně před útokem teroristů na New York.

Libor Hnyk: Pouště, kaňony, památky a přátelskí  lidi Jordánska (2013)

Jordánsko je země nádherných pouští, vdivokých kaňonů, úžasných památek mnoha kultur a především velice přátelských lidí. Je ideální zemí pro milovníky jak divoké přírody, tak kulturních památek. Často se starověké stavby nacházejí zároveň v úžasné krajině. V nabatejském městě Petra a jejím okolí skalním měst a překrásných kaňonů jsme strávili celkem pět dní. Stejně dlouho jsme objevovali i krásy pouštní oblasti Wadi Rum. Vystoupili jsme na nejvyšší horu Jordánska Jebel umm Adaami na saúdskoarabské hranici, procházeli soutěskami se skalními mosty a zdolávali nádherné velké duny tvořené rudým nebo oranžovým pískem. Zlatým hřebem cesty byl průstup nejdelšího kaňonu Wadi Hasa. Jeho úžasné pískovcové soutěsky porostlé visutými zahradami palem a dalších často endemických rostlin doslova vyrážejí dech. Při cestě Jordánskem nelze vynechat ani nejnižší místo planety a zároveň nejslanější jezero světa - Mrtvé moře. Svůj dětský sen jsem si splnil v křižáckém hradě Shobak, odkud se nám podařilo odejít mnoho set metrů dlouhou podzemní chodbou. Pod ním jsme bydleli v jeskynním hotýlku,kde jsme strávili nezapomenutelný večer s místními beduíny. Krásné zážitky s místními lidmi jsme měli i ve městě mozaiky - Madabě a také při cestě do pouštního zámku Amra - unikátní islámské památky, kde jsou na stěnách malby zvířat, lidí, dokonce i nahých žen! Málokdo u nás ví, že toto jedinečné místo objevil asi před sto lety Čech Alois Musil.

Libor Hnyk: Albánie (2013-2008-1982)

V roce 1982 jsme vylezli albánskou stranou na hraniční horu Veliki Vrh - Maja Vukoces v pohoří Prokletije. Pohled z vrcholu na divoké albánské hory nás uchvátil. Především se mým snem stalo vystoupit na nádhernou nejvyšší horu Prokletije Maja e Jezerce. Tento sen se mi podařilo splnit po 26 letech. Kromě horského putování jsme projeli celou Albánií až k řeckým hranicím. Poznali jsme i řadu albánským měst včetně historického Gjirokasteru. Projeli jsme se lodí nádhernými soutěskami na řece Drim a též kuriózním albánským vlakem napříč zemí z Pogradce u Ochridského jezera až do přístavu Durres. Při cestě nás zaujala krásná řeka Vjosa. Proto jsme se v roce 2013 do Albánie vrátili tentokráte jako členové vodáckého zájezdu. Kromě Vjosy jsme si sjeli i překrásnou řeku Osum, protékající úžasným vápencovým kaňonem. Do pohoří Prokletije jsme zavítali na řeku Valbonu, která nás překvapila téměř povodňovým stavem. Ze starobylých měst jsme tentokráte navštívili Berat rozdělený řekou Osum na muslimskou a křesťanskou část.

Miroslav Toman: Levády a hory Madeiry

Na malom portugalskom ostrove, stratenom v Atlantiku nájdeme všetko. Hory, more, pláže, exotické jedlá, aj "madeirské" vína. Ale najviac na mňa zapôsobili zavlažovacie kanály, zvané "levády". Tiahnu sa z vodnatého severu okolo horských chrbtov, alebo aj tunelmi cez ne, aby zavlažili pestovateľský juh. Sú stále funkčné, aj keď čiastočne sú už turistickou atrakciou. Napriek ľudnatosti sa dajú na ostrove nájsť aj tiché miesta. Keď zavystrája počasie,  tak ste na to sami.

Svetozár Krno: Annapurny v monzúnovom šate (Nepál, 2013)

Prednáška zachytáva podujatie na konci monzúnového obdobia, keď sa tradiční komerční trekári vyhýbajú väčšine nepálskych hôr ako čert svätenej vody. Pod osirelými osemtisícmetrov vysokými štítmi (Annapurny, Manaslu a Dhaulagíri) panoval pokoj. Nikoho nerušil spriemyselnený cestovný ruch. Návštevník síce občas zmokol, nevidel každé ráno čistú oblohu, ale  mal viac času vnímať okolitú prírodu a dedinky.

Ján Kaľavský: Slovensko za 37 dní - od východu po západ

Červená turistická značka, nasledujúca povestnú Cestu hrdinov SNP, sa začína v najvýchodnejšej dedine na Slovensku – v Novej Sedlici a tiahne sa naprieč celou našou republikou až pod hrad Devín v Bratislave. V auguste 2013 sme sa rozhodli celú našu rodnú krajinu vidieť na vlastné oči a skúsili si túto takmer 900 kilometrov dlhú trasu prejsť „na vlastné nohy“. Cesta nám trvala 37 dní, stretli sme na nej množstvo zaujímavých ľudí (a zvierat :-)), navštívili nové miesta a poriadne si zanadávali na hnusné počasie, ktoré nás sprevádzalo väčšiu časť cesty. Ako sme stretli zopár nepríjemných poľovníkov, takmer zamrzli pri výstupe na Kráľovu hoľu, tešili sa, keď vykuklo slnko, ako sme nevládali a veľakrát stratili (a zase sa našli). Prechod od najdivokejších Bukovských vrchov, cez Šariš, spustošené Volovské vrchy, zasnežené Nízke Tatry a Veľkú Fatru, až po Strážovské vrchy, Biele Karpaty a konečne slnkom zaliate Malé Karpaty.

Miroslav Langer: Gruzínsko na bicykli

Na bicykli v krajine vína, koňaku a vysokých hôr. Z Tbilisi do horskej oblasti Tusheti blízko Čečenskej hranice. Asi najťažší výšľap, čo som kedy šiel na bicykli. Krátky pobyt pri mori a opäť prejazd cez legendárnu Svaneti do rodiska Stalina a návrat do Tbilisi.

Juraj Geleneky: Zakarpatské poloniny (film)

Film nás prevedie cez päť polonín Zakarpatskej Ukrajiny od rumunskej po slovenskú hranicu. V rusínskej krajine Huculov, Lemkov a Bojkov sa človek cíti niekedy ako doma, inokedy ako v inom svete. Neďaleké erdžanie koní, ktoré pre  hustú hmlu na hrebeni ani nevidíte, drevené sčoty v obchode na rýchle spočítanie ceny nákupu, moderná sprcha, ktorá má viac tlačidiel na ovládanie ako dierok na vodu. Ukrajinské poloniny majú so svojou prírodou, kultúrou a históriou jedinečné čaro, ktoré sa oplatí zakúsiť.